Staň se hrdým plešounem v roce 2021

Je to tady, nový rok nadešel.

Všechny trable a starosti jsou zapomenuty a my vstupujeme z čerstva a plni sil do nového začátku.

Peníze, sláva, rodina, vztahy všechno bude v pořádku a náš život konečne začne dávat smysl!

Ano, todle jsem si říkal v roce 2017, 2018, 2019 i 2020 a víš co?! Pořád to není v pořádku!

Život totiž není peřícko a myslím si, že je to dobře.

Bojuju, bojujeme a bojujete za lepší zítřky. A bojovot budeme.

Jeden problém se vyřeší a příjde další. Peníze se vydělají a zase utratí.

A zase to čekaní na tu jednu věc, co to trápení změní.

Přestaň doufat!

Dnes je ten den. Pojďme se na nečem dohodnout. Strasti tady jsou a budou.

Soustřeď se na ty důležité problémy!

Jestli máš na hlavě 5 nebo 10 vlasů není věc, která by tě měla trápit.

Přemýšlíš o svých řídnoucích vlasech každý den? Psychicky tě to trápí a vyčerpává? Omezuje to tvoje aktivity?

To je ta doba, kdybys měl poděkovat za krásná léta a rozloučit se se svojí prořídlou pokrývkou!

Ohol si hlavu do hola a otevři oči lepším zítřkům.

Bude ti líp! Slibuju!

Sleduj cestu Hrdého plešouna na Youtube kanále.

Hezkej novej rok a buď hrdej plešoun!

Emil

3 komentáře u „Staň se hrdým plešounem v roce 2021“

  1. Čau – hezkej novej rok i tobě!
    Super webovky, je to dobře že se tomu někdo takhle věnuje, cenním.
    Vlasy zatím mám ale je to horší a horší. Dělají se mi čistě jen kouty, ale postupují. Kolečko na temeni ještě nemám. Tento rok mi bude 30 ale nejsem schopnej zpracovat tu skutečnost že budu plešatej. Už s tím bojuju druhej rok a můžu říct že je to pro mě ten nejhorší vnitřní boj co jsem zažil. Kolikrát mám i sebevražedný myšlenky. Nechápu jak je to možný ale má to extrémní dopad na moji psychiku a ani po tak dlouhé době jako 2 roky a více to nejsem schopný zpracovat. Už jsem uvažoval i nad tím že vyhledám odbornou pomoc, protože mi to nepřijde normální. Ale asi je to jen tím jakej mám život, kdybych musel řešit rakovinu nebo jiný skutečný problémy, tak by se plešatění logicky upozadnilo…

    Odpovědět
    • Ahoj Tome,
      děkuju moc za tvůj komentář. Chtěl bych říct, že určitě nejseš sám s takovejma pocitama (doporučuju kanál Baldcafe na Youtube, je to sice anglicky, ale kluci jako my tam popisujou svoje starosti s plešatením a nakonec ty si tu hlavu oholej). Já osobně bojoval s plešatostí tak od 20(poprvé sem cejtil, že vlasy už nejsou to co bejvaly). Rozhodně to nebylo nic příjmenýho. Plešatěl jsem rovnou všude, co bych dal jen za kouty! V 25 sem se poprvé oholil, ale nechal sem si tu přehazku znovu narůst, prostě jsem ještě nebyl psychicky ready. Až v 31 letech(před rokem) jsem to oholil znovu a troufám si říct, že teď už budu plešoun na trvalo. Nebyla to lehká cesta … co řekne rodina?, budu mít holku?, co lidi v práci?, kamarádi? .. psychicky mě to níčilo a prostě sem to potřeboval vyřešit… Hlavu jsem oholil a fakt se cejtím o hodně líp, vlasy jsou minulost, sem kdo jsem a soustředim se na ostatní problémy! 🙂 .. Doporučuju si promluvit s rodinou, uvidíš, že tě podpoří ve všem a aspoň to dostaneš ze sebe… Jestli máš zatim jenom kouty, tak zkus třeba nejdřív jen nějakej Buzz cut a postupně si zační zvykat na kratší vlasy … Nakonec to fakt je jen o vlastní hlavě a zvyku … Po roce, co jsem plešoun, tak už si ani nepamatuju, jak sem vypadal s vlasama 🙂 … Je to boj, ale z vlastní zkušenosti vím, že se to dá zvládnout. Drž se. Emil

      Odpovědět
      • Díky moc za reakci!
        Rodina to samozřejmě vidí a vnímá moje starosti, dával jsem to na jevo. Ale každej říká to stejný – ohol si to, vlasy nejsou důležitý, tvoje starosti bych chtěl mít, budeš v pohodě, vlasama se nešu**
        Chápu že to se mnou myslí dobře a chtějí mě za každou cenu podpořit. Ale právě proto vím, že to jsou jen kecy. Blízcí vám řeknou že vypadáte dobře ikdyž nemáte zuby a oko, mají vás rádi atd atd. Zkrátka vím jak to na světě funguje. A že nejsou vlasy důležitý – to nejvíc říkají lidi, co mají sami vlasů habaděj a tohle je bude trápit až v pozdním věku, pokud vůbec. Taky jsem byl takovej. Měl jsem staršího kamaráda co hodně plešatěl už ve 26, šel do hola a mně to nepřišlo divný, pořád jsem mu říkal ať je v klidu, že vypadá v pohodě. A myslel jsem to vážně, byl fakt ready. Jenže teď když tomu sám čelím, chápu ty pocity co zažíval. A najednou si od nikoho nenechám namluvit nic pozitivního. Je to skoro jak psychická nemoc.
        Jsou dny, kdy mám pocit že už se s tím začínám srovnávat, že už by to i šlo. Ale pak se to ze dne na den přetočí a já znovu upadám do deprese a odmítání. Je to všechno šílenej strašák.
        Tvoje stránky mi každopádně pomáhají, pročetl jsem je takřka celý a hodně mě to povzbudilo. Zkusím kouknout na to BaldCafe, možná najdu pozitivní motivaci i tam!

        Odpovědět

Napsat komentář